VETERINÁRNÍ KLINIKA MVDr. JAROSLAVA ŠTEKLA

Nemoci močového ústrojí


Jsou v medicíně veterinární situace, kdy je diagnosticky prospěšné znát výsledky vyšetření moči. V tom se ostatně nijak neliší od medicíny humánní. Zatímco však u člověka je získání vzorku moči bezproblémovou záležitostí, u psů (a zejména pak koček) tomu bývá jinak. Dokladem toho jsou často zaskočené nebo tázavé obličeje chovatelů po vyslovení veterinářova požadavku na přinesení vzorku moči od jejich miláčka.

Jediným způsobem, jak může sám chovatel zajistit vzorek moči, je jeho zachycení při spontánní mikci (mikce = močení) zvířete. To lze provést u většiny psů i fen, jen výjimečně však u koček.

Močový aparát se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře a uretry(močová trubice). Patologické stavy těchto orgánů mohou mít specifické klinické projevy, ale často se projevují jen nespecifickými příznaky, jako je apatie a úbytek hmotnosti. Některé klinické příznaky, které se na první pohled zdají být specifické pro postižení močového aparátu, mohou provázet postižení jiných orgánových systémů. Tyto skutečnosti zdůrazňují význam laboratorních vyšetření pro diagnostiku patologických stavů močového aparátu a jejich správné interpretace.

 

Močové infekce

 

Močové infekce většinou probíhají bezpříznakově, takže o nich chovatel vůbec nic netuší. Klinický projev močové infekce znamená, že se zhroutila dosavadní rovnováha mezi hostitelským organismem psa a bakterií, která infekce vyvolala.

Klinické příznaky močové infekce zpravidla odpovídají lokalitě, ve které infekce působí nejvýrazněji nebo výlučně – močový měchýř, ledviny, prostata.

 

Infekce močového měchýře

Poměrně frekventované onemocnění s akutním nebo chronickým průběhem a různým charakterem postižení sliznice močového měchýře.

Upozorní na sebe častějším nucením na močení v menších dávkách, objevením se krve v moči, bolestivost při močení, případně zjištěním zákalu nebo zápachu ve vzorku odebrané moči. Podobně se však mohou projevovat i močové kameny v močovém měchýři, infekce prostaty nebo nádor močového měchýře.


Močové kameny

Usazeniny rozličného organického a minerálního složení ve formě kamenů, močového písku a drtě.

Příčiny vzniku jsou bud' zánětlivé, nebo nezánětlivé. Základem jsou koloidní částečky organické hmoty, na které se ve vrstvách nalepují minerální součásti moči. Z mnoha faktorů, které ovlivňují vznik kaménků, lze uvést například malý příjem tekutin, nevhodné složení stravy, nadbytek minerálních solí, poškození ledvin opakovanými záněty.

Klinický obraz:

Časté nucení na močení, močení po kapkách (i s krví) a projevy bolestivosti, hrbení se, často až zástava močení.

 

Infekce ledvin

Je ze všech tří uvedených lokalit nejzávažnější, protože může vést k jejich selhání, jež jedince bezprostředně ohrožuje na životě. Močová infekce se do ledvin dostává zdaleka nejčastěji vzestupnou cestou z vývodných cest močových. Upozorní na sebe příznaky nadměrného pití a močení, jež jsou důsledkem snížení až vyblokování koncentrační funkce ledvin ve vztahu k moči. Při závažnějších infekcích se opět objevují celkové příznaky: apatie, nechutenství, zvracení, břišní bolestivost vedoucí k nahrbenému postoji.

Klinický obraz:

Akutní zánět je provázen celkovou poruchou organizmu, nechutenstvím a únavou. Objevují se i horečky. Oblast beder je citlivá na pohmat, pes se neochotně pohybuje, chodí strnule a nahrbeně, bolestivě močí. Sekrece moči je snížená, v konečném stadiu může přestat úplně. V moči se může objevit krev.

Chronický zánět ledvin se vyvíjí z akutní formy nebo vzniká jako proces chronický už od počátku onemocnění. Příznaky jsou podobné jako u akutního zánětu, probíhají však mírněji. Diagnosticky cenné je laboratorní vyšetření moči.

Prognóza:

Při včasném rozpoznání nemoci a zahájení léčby je příznivá, v těžších případech nejistá až nepříznivá.

 

Infekce prostaty

U samičího pohlaví  se nezřídka přidruží bezpříznakově k infekci močového měchýře. Pokud v klinických příznacích převládne prostatický jev, pak chovatel pozoruje hnisavé až krvavé výtoky z pohlavního otvoru nezávisle namočení. Tyto výtoky mohou být doprovázeny i celkovými příznaky: nechutenství, apatie, bolestivost zádi, nahrbený postoj, horečka. Krvavým výtokem se může projevovat i neinfikované nezhoubné zbytnění žlaznaté složky prostaty, které je psí obdobou stařecké hypertrofie prostat u mužů.

 

Dobrou zprávou je, že drtivá většina močových infekcí je dobře léčitelná tradičními, ale i moderními antibiotiky. Jejich nabídka bývá zpravidla na každém veterinárním pracovišti dostatečně široká. Důležitá je ovšem i délka podávání antibiotika: za minimum jsou považovány dva týdny. U infekcí ledvin nebo prostaty je to ještě o týden déle, nezřídka však i šest týdnů. U pacientů, jejichž obranyschopnost je nevyléčitelně narušena a močové infekce se opakují často (více než dvakrát ročně), bývá východiskem doživotní, trvalá antibiotická clona.

Lepší než léčba pokročilých stavů je ovšem prevence. Právě proto, že močová infekce je většinou bezpříznaková, připadá v jejím dalším odhalení zcela specifická role pravidelnému preventivnímu vyšetřování moči. Včasná léčba tak může předejít mnohým pozdějším komplikacím.

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one