Parvoviroza a koronaviroza


PARVOVIRÓZA


  • Parvoviróza je střevní virové onemocnění, které postihuje především mladé psy a psovité šelmy max. do 1,5 roku stáří.

  • Původcem onemocnění je virus z čeledi Parvoviridae. Způsobuje akutní systémové onemocnění s dominantním postižením tenkého střeva (hemoragicko-nekrotická enteritida), kostní dřeně, lymfoidní tkáně a dříve i myokardu.

  • Více než 75% klinických případů onemocnění se zjišťuje u štěňat ve věku
    6-18 týdnů. U nich dochází i k nejtěžším formám infekce, které se bez adekvátní terapie vyznačují vysokou mortalitou v důsledku dehydratace a sepse.

Šíření viru a jeho odolnost

Zdrojem viru je zejména trus infikovaných psů. Je však obsažen i ve slinách, zvratkách a v moči. Účinný dezinfekční prostředek proti parvoviru je chlornan sodný v ředění 1: 30 ( př. Savo).

Příznaky onemocnění

Typický je náhlý začátek. Po počáteční apatii a anorexii následuje úporné zvracení. Štěně opakovaně zvrací malé množství zpěněné tekutiny, někdy s příměsí žluči, hlenu či krve. Pití vyvolává další zvracení a to i více než 10x za hodinu. Následuje vodnatý profůzní průjem často krvavý. Ztráty tekutin vedou k projevům dehydratace, prohlubuje se apatie, štěně se neudrží na nohou. Břicho bývá distendováno plynem a tekutinou ve střevech.

Diagnostika parvovirózy

Vychází z anamnézy, typických klinických příznaků a výsledků laboratorních vyšetření. Specifickou metodou je přímý průkaz viru v trusu nebo průkaz vzestupu protilátek v krevním séru.

Terapie

Je především symptomatická a předpokládá hospitalizaci pacienta. Základem je dostatečná rehydratace a aplikace antibiotik.

Specifickou terapii představuje aplikace imunoglobulinů, jejichž podání má efekt pouze na počátku onemocnění.

Součástí terapie je i vhodná realimentace. Zprvu podáváme elektrolytové nápoje a poté malé dávky kašovitého, lehce stravitelného krmiva a pokračujeme pouze tehdy, neobjeví-li se opět zvracení.

Prevence

Základní ochranou proti infekci a následnému onemocnění je vakcinace. Problémem je fenomén tzv. imunitního okna, kdy jsou štěňata v určitém období vystavena riziku infekce i přes správně prováděnou vakcinaci. Je to způsobeno hladinou kolostrálních protilátek v krvi štěňat, která postupně klesá a od určité hranice již nezajišťuje ochranu před parvovirem, ale stále interferuje s virem vakcinačním. Kritické období je obvykle mezi 6-12 týdnem věku.



Další prevencí je eliminace stresových faktorů, dietetických chyb, pravidelné odčervování, odstraňování trusu. Pejska nebrat do potencionálně kontaminovaného prostředí, zamezit kontaktu se psy, o kterých nevíte, zda jsou očkovaní. V hromadných chovech je důležitá karanténa nových zvířat, izolace nemocných, pravidelná dezinfekce, udržování čistoty prostředí a psů.





KORONAVIRÓZA


  • Koronavirus je vedle parvoviru další virus, který je nejčastější příčinou virového průjmu.

  • Vyskytují se i případy, kdy se pes nakazí oběma viry najednou.

  • Společná infekce psů koronavirem a parvovirem je totiž velmi častým případem závažných gastroenterálních onemocnění psů (až 50%).

  • Psí koronavirus je ovšem schopen vyvolat závažné onemocnění psů i samostatně.


K nákaze jsou vnímaví psi různého stáří, nejčastěji se však vyskytuje u štěňat.

K infekci dochází orální cestou. Koronavirus je v průběhu onemocnění vylučován trusem do vnějšího prostředí, nejvíce mezi 6. až 9. dnem po infekci.


Trus bývá v tomto období vodnatý až mukózní s možnými občasnými příměsemi krve. Současně se projevuje dehydratace organismu a nechutenství. Průjem může trvat několik dnů až týdnů.

Ve vnějším prostředí virus přežívá při teplotách kolem 20°C dlouhou dobu (týdny až měsíce). Jednou koronavirózou zamořený psinec je potenciálním zdrojem nákazy i pro další vrhy.


Prevence

K dispozici je vakcína na ochranu psů před tímto virem.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one