VETERINÁRNÍ KLINIKA MVDr. JAROSLAVA ŠTEKLA

Pretržení předního zkříženého vazu

Kolenní kloub je tvořen stejně jako u člověka "válci" dolní stehenní kosti (1) a "plošinou" holenní kosti (takzvané tibiální plató 3-4). Mezi těmito plochami se nachází dva chrupavkovité "polštářky", takzvané menisky(6-7), které splňují hlavně funkci nárazníku, stabilizátoru a tlumiče tlaků, působících na kolenní kloub.


Uvnitř je kloub stabilizován dvěma krátkými vazy, které se navzájem kříží (takzvaný přední 4 a zadní zkřížený vaz 5), při čemž biomechanicky důležitější je přední zkřížený vaz, který stabilizuje síly v kolenním kloubu způsobující kraniální posun a vnitř rotaci holenní kosti vůči stehenní kosti. Tento vaz je, byť se jedná o drobnou a nenápadnou strukturu, velice významný pro dlouhodobou funkci kloubu.

Poranění předního zkříženýho je vazu  jedním z  nejčastějších ortopedických problémů.


Tento vaz má za normálních okolností stabilizovat koleno proti nadměrné vnitřní rotaci a bránit poškození při maximální extenzi.

Kdy dochází k ruptuře LCC

Aby mohlo dojít u zdravého vazu k ruptuře, je nutný prudký hyperextenzní pohyb s výraznou rotací. Bylo prokázáno, že zvládne přetížení čtyřnásobné hmotnosti psa, než praskne. Většina autorů se však shoduje na faktu, že primární příčinou všech ruptur LCC jsou degenerativní změny toho vazu. U některých případů se setkáváme i s poruchami prokrvování vazů. Zde dochází v nejmenších cévách k ukládání určitých látek, cévy se ucpávají a vlákna vazu odumírají . Dalšími důvody mohou být různé malformace skeletu (špatný vývoj kostry).
Postiženi mohou být jedinci jakéhokoliv plemene i věku, časté je u mladých aktivních psů velkých plemen. Nejčastěji se s ním setkáme u obézních jedinců, u jedinců s degenerativními nebo zánětlivými procesy kloubu.

Jak to poznáme - projevy LCC 

Pro většinu pacientů je typické okamžité kulhání. Pes postiženou končetinu vyvěšuje, koleno vtáčí dovnitř a jemně se dotýká špičkou prstů země. Koleno může být i citlivé na dotyk a při manipulaci se jeví velmi nestabilní. Značná část majitelů vyčkává s návštěvou veterináře, pes po několika dnech začíná na nohu došlapovat a při vzrušení ji dokonce plně zatěžuje. Kulhání je stále méně zřetelné. Výraznější začne být po delším klidu, nebo po zátěži. Bez terapie dochází během několika týdnů ke zlepšení, následně se objeví až chronické kulhání, jehož vznik je spojen se vznikem artrózy. Příčinou artrotických změn je právě nestabilní kloub, přetrvávající prasklý vaz  a případně poškozené menisky v kloubu. Dochází k degeneraci kloubních chrupavek, tvorbě osteofytů, zesílení kloubního pouzdra. Vně se jeví koleno jakoby kulatější a širší než na nepostižené končetině. Parciální - částečná -ruptura vazu vede k mírnějším klinickým projevům a menší nestabilitě, časem ale rovněž vede k artróze a totální ruptuře vazu. Protože pes přestává končetinu plně využívat začíná i atrofie stehenních svalů.

Diagnostika

Definitivní diagnóza je stanovena pečlivým ortopedickým vyšetřením. Veterinář standartně provádí tzv. šuplík /zásuvkový test/, tibiální test, palpuje menisky. Při potvrzení klinických příznaků a a má-li pozitivní nález testů, může tuto diagnostiku rozšířit ještě o rtg vyšetření. Rentgenologické vyšetření nám pomáhá při volbě správného chirurgického postupu, zobrazuje osteoartrotické změny v kloubu a jejich rozsah.

 

Terapie

Drtivá většina ruptur LCC se musí řešit chirurgickou cestou.

Cílem operace je odstranění prasklého vazu a jiné změněné tkáně a tím omezení rozvoje artrózy, revize kloubu a menisků. 
Na našem pracovišti používáme takzvanou extraartikulární techniku. Zde se snažíme pomocí speciálního nylonu stabilizovat koleno z vnější strany. Nylon upevníme v přesně definovaných, takzvaných isometrických bodech v kosti. Vždy předem provádíme důkladnou revizi kolenního kloubu a odstraňujeme zbytky přetrženého vazu, případně narušeného menisku. Doplňující stabilizaci docílíme stažením vazivové tkáně na vnější straně kolene.

Neodmyslitelnou součástí terapie je následná rehabilitace a medikamentozní terapie.

V pooperačním období se podávávají vždy léky, které působí proti bolesti a zároveň proti zánětu. Zároveň aplikujeme dlouhodobě látky, u kterých se předpokládá, že chrání chrupavku v kolenním kloubu, zlepšují její kvalitu a hojení. V poslední době se nám nejvíce osvědčila kombinace glukosamin sulfátu a methylsulfonylmetanu (MSM) ve specialitě napr. Alavis MSM, Aptoflex... Tieto preparáty vykazujú dle našich zkušeností u pacienta subjektivně nejlepší dlouhodobé analgetické účinky a výrazně zkracují dobu rehabilitace.

Průměrná doba rehabilitace po zákroku na koleni se pohybuje kolem 6 týdnů do dosažení plné funkce kolenního kloubu. V této době je nezbytné, aby byl pes voděn pouze na krátkém vodítku a majitel zabránil náhlé zátěži kloubu (skoky, běh). Nejlepší výsledky získáváme kombinací kvalitně provedené chirurgie, fyzikální terapie a aplikace vhodných léků pro hojení kloubních struktur.

Prognóza

 

Úspěšnost zvládnutí a vyléčení prasklých kolenních vazů závisí zejména na včasnosti návštěvy veterinárního lékaře. Stupni postižení kolenního kloubu v době plánované operace. Charakter a stupeň artrosy. Přítomnost poškození menisků. Zdravotní stav pacienta, jeho stáří a kondice. Schopnost majitele spolupracovat a zajistit zvířeti minimálně šestitýdenní pooperační péči. Na závěr je však třeba připomenout i fakt, že odkládání operačního zákroku léčením kulhání injekcemi steroidních a nesteroidních preparátů neodstraní příčinu, ale jen zastírá příznaky problému. Navíc dochází k přetížení původně nepostižené končetiny, jež může logicky vyústit v rupturu LCC i na této končetině.


Name
Email
Comment
Or visit this link or this one